Říkat otevřeně, že s někým nesouhlasím a vyjádřit tak svůj odlišný názor pro mě bylo vždy obtížné. Pracuji na tom nicméně už delší dobu a dovolím si říct, že jsem ušla už velký kus cesty. Konflikty (ano, už jen fakt, že toto vnímám jako konflikt, je zajímavý) jsem nikdy nesnášela dobře, psychicky ani fyzicky, vždy jsem měla spíš tendenci se jim vyhýbat a v hlavě si to tak nějak zdůvodnit, že je to vlastně pro mě lepší. Je to správně?
Jako vysoce citlivý člověk a člověk stále tak trochu tápající v míře vyjadřování svých emocí byly konflikty, sounáležitost s ostatními a touha po zalíbení se mým častým tématem. Jak z té malé holky rostu, víc si s těmito pojmy hraju. Už kolem nich nechodím po špičkách, už jim odvážně nakukuji pod pokličku, mluvím o nich a reflektuji je. Samozřejmě někdy více a někdy méně úspěšně. Co jsem zjistila? Teď pominu chytré knihy, které tu nechci citovat, ale spíš vycházím z vlastních zkušeností.
- Neozvu-li se, vážím si sama sebe méně
Nemohla bych se podívat do zrcadla, kdybych si nechala kálet na hlavu. Nevím, jestli je to hrdost nebo jen sebeláska, ale vždy si řeknu, že chci mít pocit, že jsem v danou situaci udělala to nejlepší, co jsem mohla. Zároveň je ale dobré trochu ustoupit ze svých vznešených ideálů a promítnout do situace také svou praktickou potřebu.
- Reakce jiných nic nevypovídá o mě samé
Ano, reakce zřejmě nebudou pozitivní. Moc dobře znám to svírání, když mi na telefonu zablikne příchozí mail, který už dlouho očekávám, a který bude reakcí na mé vymezení se. Nicméně “nádech … výdech”, ta slova a písmenka vyřčená někým jiným nijak nemění mou hodnotu a neovlivňují mou realitu – to je má mantra.
- Občas je fajn dát najevo svou zranitelnost a projevit emoce
Terapeutka, ke které jsem jednu dobu docházela, mi doporučila si ty emoce, naštvání, zlost, dotčení a to vše zkrátka prožít. Vyplakat se, vyvztekat se, zanadávat. To upřímně není nic moc pro mě, vždycky jsem se snažila být ta racionální, zdvořilá, moudrá.. Houby. Nic dobrého mi to úplně nepřineslo. Pokud v sobě všechny ty emoce držím, budou si žit svým vlastním životem a způsobí mi vnitřní konflikt. I v koučování používáme metodu hraní rolí, která je víc než očišťující.
- A svět se točí dál
Pravda pravdoucí. Pokud je hodně zle, donutím sama sebe vylézt ze své ulity ven na ulici a jít se na chvilku projít. Čerstvý vzduch, lidi kolem mě žijící všedním životem – Vietnamec od naproti stále prodávající květák za 50 Kč, maminka handrkující se se vzteklým dítětem, pes vrčící na všechny ostatní, puberťáci kouřící v parku na lavičce, zamilovaný páreček v kavárně. Těch všech se můj malý velký konflikt nedotýká a žijí si dál svým životem. Mně moc pomáhá vidět, jak v mé hlavě obří konflikty nehrají absolutně žádnou roli pro někoho jiného. Zkouším se nad ně také povznést.
Co vy a vymezování se – způsobuje Vám to konflikty? Máte praktické tipy, jak je zvládat? Pokud víte, že když řeknete svůj názor, setká se s ostrou reakcí, jdete stejně do toho?
Prague Czech Life 