KOsobní pojednání o vývoji mého vztahu k této městské části s doporučením oblíbených vycházkových destinací.
Ne, fakt jsem nechtěla. Měla předsudky. Chtěla jsem jógovat kdesi na terase s výhledem na zeleň. Daleko od lidí, od obchodů, od shonu. Zkrátka rozhodně ne v centru, na rušném rohu Vinohradské ulice, tam kde se kříží tramvaje, slečny vybírají laky na nehty v Sephoře (ano, já jsem jedna z nich!) a movití pánové předvádí své bouráky na Jiřáku. Dokonce bylo právě bydlení horkým tématem našich domácích rozprav. Ústilo v neshody. Stalo se z něj téma, kterému jsem já sama přikládala velký význam. Téměř vše na něm bylo závislé. Na té terase, na které piju kafíčko, na rozlehlé slunné místnosti, na žlutém ušáku, ve kterém si schoulená do noci čtu. Ach. Tehdy jsem jezdila denně do práce na Praze 4, čas v autě zabíral zhruba onu klasickou pražskou půlhodinku a já prahla po klidu.
Nu, nyní zhruba deset měsíců doma upřímně říkám, že bych neměnila. Tedy teď a tady, na rodičovské, v současném psychickém rozpoložení. Samozřejmě ona teráska na mě kdesi určitě čeká, ale to, co je teď a tady mě zkrátka baví. Moc. To, že měl tedy můj muž pravdu, elegantně přejdu, přeci mu to nepůjdu hned vytroubit 😊.
Začněme tím, že není Žižkov jako Žižkov. Lokalita na Flóře je svým duchem bližší určitě Vinohradům než echt žižkovské např. Husitské ulici. Sama se přiznám, že vyhledávám spíš ta vizuálně půvabnější místa. Věřím, že onen pravý Žižkov má jistě své svérázné kouzlo také, nicméně já ho zatím neprobádala. Mou největší obavou byl klid. A řekněme si to na rovinu, pokud chce někdo klid, myslím opravdu chce, může si ho z velké části vytvořit sám v sobě. Já tedy stále bojuju s komerčními lákadly, ale kdybych byla důslednější, doma v mém prostředí bych se rozhodně dokázala po bouchnutí dveří pohroužit i na rušné Flóře. Vlastně jaképak podmiňování, já si ten klid záměrně tvořím. Ať už ranními asánami, družením s místními floristkami či častými procházkami.
Právě procházky, parky a zelené plochy jsou to, co mě zde nejvíce pálilo. Dříve jsem prahla po opravdovém lese, žádném nóbl městském parku, ale pravé divočině. Pravda, tu tu úplně nemáme, nicméně stačí sednout na tramvaj či metro a do třiceti minut jsme v Krčském lese, u Hostivařské přehrady. Nicméně tím, že jsou procházky mým denním chlebem, osobně doporučuji následující:
- Olšanské hřbitovy
Má nejčastější procházková destinace. Pro někoho morbidní strašák, pro mě kouzelné melancholické místo, tři minuty od našeho bytu (doslova). Svou rozlohou přes 50 ha směle předčí i Letenské sady (větší z pražských parků a zahrad už zůstávají pouze obora Hvězda a královská obora Stromovka).
- Parukářka
Nabízí netradiční výhled, uvidíte Žižkovský vysílač (nyní už opět s miminky) i Vítkov na místních grilech můžete uspořádat soukromou párty a děti vezmete na jedno ze skvělých, moderních hřišť. Naleznete tam i pravý bunkr a místní občerstvovnu (neočekávejte elegantní kavárnu, ale spíš sympatický výčep, kde Vám natočí pivo či malinovku.
- Vítkov
Přes Olšanské hřbitovy a Parukářky, přes rušnou křižovatku na Ohradě se dostanete až na vrch Vítkov. Opět nabízí zajímavý výhled na Prahu. Po schodech se odsud dostanete až do Karlína. A ano, své jméno má opravdu po oné známé bitvě na Vítkově z roku 1420.
- Riegrovy sady
Mnoho travnatých ploch, dětská hřiště, jedna z nejznámějších pivních zahrádek v Praze. Velmi oblíben zejména cizinci pro půvabný výhled na známou pražskou scenérii. Jakmile se oteplí, buďte si jisti, že nebudete první s dekou na piknik, ať už si sebevíc pospíšíte. Volně přechází v nově zrekonstruovaný park Rajská zahrada. A tam žijí i želvy v jezírky. Najdete všechny?
- Havlíčkovy sady
Havlíčkovy sady neboli Grebovka. Má srdcovka, naše svatební místo. Královské Vinohrady, půvabný městský park pouze pět minut od Náměstí míru. Skvělá káva a víno v Kavárně Pavilon či ve Viničním altánu.
Opomenula jsem Vaše oblíbené zelené místo na Praze 3? Napište a dejte tip mně i ostatním. A šup ven, je krásně.
Prague Czech Life 