O mně

Kdo je Lucie?

Těžko říct, jak mě budete vnímat právě Vy, nicméně jsem člověk, který je hodně svůj. Působím mile, myslím, že milá ve skutečnosti i jsem, nicméně to trvá, než si někoho pustím blízko k tělu a odkryju mu samu sebe.  Jsem Vodnář a INFJ tělem a duší. Kdo znáte, pochopíte a kdo neznáte, nechte se překvapit a poznejte mě osobně 😊. Jsem člověk spíše hloubavý než impulsivní, spíše jemný než divoký, spíše veselý nežli stěžující si. Ráda sním, dýchám čerstvý vzduch, obklopuju se lidmi na podobné notě, jsem otevřená všemu, nicméně ve svých preferencích mám podstatně jasno. Zároveň se ráda obklopuju krásnými věcmi – ať už scenériemi, jezdím na výlety, poznávám nová místa a vzdělávám se. Ano, vzdělání doposud bylo podstatnou částí mého života – moc mě baví se dozvídat nové informace, rozšiřovat si obzory a také zjišťovat, že mé vnímání věci není tak výjimečné, tak jiné a že je mnohdy podložené výzkumy a má své opodstatnění 😊. Během svých prvních pracovních zkušeností jsem zvládla, leč mě a mé nejbližší to stálo mnoho psychických sil, vystudovat dvě vysoké školy a dodělat si odbornou část maturity. Myslím, že jde všechno, pokud mi dané věci dávají smysl a vím, proč je dělám. Alespoň tak to funguje u mě.

 

Profesní zkušenosti

V tuto chvíli jsem  na mateřské dovolené a svou novou rolí se vlastně každým dnem vzdělávám :-).  Jak jsem na tom profesně?  Upřímně, stále nemám zcela jasno v tom, kam přesně profesně směřuji. Vím však a stále jasněji si uvědomuji, co preferuji a co určitě nechci. Láká mě oblast osobního rozvoje, vzdělávání, HR v kombinaci s mezinárodním prostředím.

Doposud jsem působila především ve vzdělávání – sama jsem lektorovala a překládala (anglický jazyk, český jazyk pro cizince), samostatně vedla pobočku mateřské anglické školy (byla jsem zodpovědná za vše počínaje kvalitou výuky pedagogů, přes komunikaci s rodiči dětí, pravidelné fakturace, objednávky až po vedení veškeré administrativy spjaté s chodem MŠ).

Následně jsem působila jako zástupkyně ředitelky mezinárodní montessori mateřské školy. A to byla opravdu velká škola 😊. Cítím, že právě zde jsem nejen potkala skvělé přátelé, poznala dosud neprobádanou část mne samé, ale také znatelně povyrostla profesně. Naučila jsem si lépe organizovat nejen svůj čas, ale základní techniky vedení lidí, když jsem pomáhala vést tým téměř dvaceti zaměstnanců pečovala o plynulý chod dvou poboček, na které se pohybovalo téměř sedmdesát dětí. Sestavovala jsem rozvrh všech pedagogických pracovníků (a že to byla těžká kombinatorika 😊), plánovala akce pro rodiče, organizovala akce pro více jak sto lidí přes počáteční komunikaci s marketingovým oddělením (výroba letáčků), přes přípravy programu, catering až po samotnou komunikaci směrem k pozvaným a organizaci těch nejmenších detailů na místě v den akce. Byl to mnohdy velký adrenalin, ale zároveň ten pocit z dobře odvedené práce za to na konci zkrátka vždy stál. S pomocí kolegů a pečlivou přípravou jde myslím téměř vše 😊.  Právě zde jsem také absolvovala roční systemický výcvik, díky kterému jsem si stále více uvědomovala to, co jsem cítila už delší dobu – ač jsem se na dané profesi stále učila nové věci, v dlouhodobém horizontu to nebylo místo, kde jsem si představovala samu sebe. Montessori prostředí mi velmi rozšířilo obzory, zároveň tím, že mé srdce pro něj neplálo jedním jasným velkým plamenem, nýbrž někdy menším a někdy větším plamínkem, jsem věděla, že je čas pro změnu. A tak jsem dala výpověď, v klidu se mohla měsíc připravovat na státní závěrečné zkoušky a přihlásila se na roční kurz Základy koučování. Otevřela jsem tak náruč všemu novému a někde uvnitř věděla, že vše dopadne tak, jak má.

Brzy jsem navázala opětovnou spolupráci s ženou, která mi již předtím dala velkou důvěru. Nyní jí coby zřizovatelce soukromé mateřské a základní školy pomáhám vést tým pracovníků mateřské školy, pomáhám také s komunikací s rodiči i s týmem a aktualizuji dokumentaci spjatou s umístěním MŠ v Rejstříku škol. Zároveň se také začínám orientovat v oblasti HR – vedu přijímací pohovory s uchazeči o zaměstnání a pomáhám jim s jejich hladkou adaptací v novém prostředí.

Jaké jsou mé přednosti:

  • Komunikační schopnosti – ráda píšu, hraji si se slovy. Psaní je mi mnohdy terapií, až díky které si uvědomím své pocity a přání. V komunikaci s ostatními často sama sebe přistihnu, že se více soustředím na to, jak kdo co říká nežli na obsah samotný 😊. Mám vystudovanou bohemistiku na Filozofické fakultě a holt to ve mně zřejmě cosi zanechalo.
  • Organizační schopnosti – chcete naplánovat svatbu a sestavit harmonogram dne s přesností na desítky minut? Obraťte se na mě😊. Plánování a organizování je zkrátka moje, i když je pravda, že v osobním životě to leckdy věci komplikuje 😊.
  • Cit pro detail – projeví se v plánování akcí, kdy nezapomenu ani na nabití fotoaparátu, aby akce mohla být dokumentována, ale také ve výběru toho dokonalého odstínu růžové na stoly svatební hostiny či popisováním plastových mističek a víček stejnými písmeny v touze předejít opětovnému přemnožení tuctu nepadnoucích misek a víček.
  • Empatie – věřím, že dokážu vycítit a dobře odhadnout atmosféru v kolektivu, rozpoložení toho druhého. Někdy až příliš lehce se vciťuji do kůže druhých.
  • Zodpovědnost – vždy se snažím jednat tak, abych si na konci dne mohla říct, že jsem udělala to nejlepší, co jsem v danou chvíli mohla. Svou práci beru vážně, jsem loajální a za svěřený úkol nesu stoprocentní zodpovědnost

Co mě profesně motivuje:

  • Smysl a výsledky mé práce – mně zkrátka to, co dělám, musí dávat smysl. Jakmile nevím, proč danou věc vykonávám, má výkonnost ale i motivace může klesat. Dostanu-li konstruktivní zpětnou vazbu, jásám a skáču dva metry vysoko 😊.
  • Spokojenost mě samé, mých kolegů a zákazníků – já vím, toto je velmi subjektivní, ale onen dobrý pocit a prima atmosféra jsou pro mě zkrátka velmi důležité
  • Pozitivní pracovní atmosféra – příjemná, přátelská a vlídná atmosféra je podle mě nutným předpokladem dobrých výsledků. V práci člověk tráví obrovskou část svého dne, s kolegy je pomalu více než s rodinou – v mém idealistickém pojetí by měly panovat férové vztahy a laskavé, podporující prostředí.
  • Důvěra – vloží-li ve mně někdo důvěru a dopřeje-li mi s ní spjatou svobodu, snesu mu modré z nebe!
  • Svoboda – nemám-li hranice a jasně vymezenou cestu k cíli, dokážu být kreativní a tvořivý proces většinou přináší své ovoce

Co mě nečiní profesně šťastnou:

  • Nejasný či nedefinovaný cíl – pokud mi má práce nedává smysl, není pro mě jednoduché stanovené úkoly vykonat. Vždy se ptám, jaký mají smysl pro celý systém, pro strukturu organizace či pro jednotlivce. Domnívám se, že jasně stanovený cíl je primární podmínkou úspěchu, a to v osobní o profesní rovině.
  • Nemožnost osobního projevu a individualizace – jakmile mi jsou jasně a rigidně stanoveny podmínky a hranice a chybí prostor pro osobní pojetí úkolu, stává se pro mě složitějším.
  • Nevlídné kolegové a pracovní prostředí – mám velmi ráda, pokud se v práci potkávám s lidmi podobně naladěnými, se smyslem pro humor, zodpovědnými ale nebojícími se dělat sami ze sebe srandu. Nemyslím si, že dobrý pracovník rovná se člověk žijící svou práci a neuvědomující si své další sociální role (přítelkyně, žena, dcera atd.). Také ze zdravotních důvodů je pro mě obtížné strávit osm pracovních hodin denně za počítačem. Upřednostňuji kombinaci setkávání se se zajímavými lidmi, změnu prostředí, čerstvý vzduch, diskuzi.