Prague – Praga – Pra Ha! – Prague Czech Life

Klid na Žižkově?

KOsobní pojednání o vývoji mého vztahu k této městské části s doporučením oblíbených vycházkových destinací.

Ne, fakt jsem nechtěla. Měla předsudky. Chtěla jsem jógovat kdesi na terase s výhledem na zeleň. Daleko od lidí, od obchodů, od shonu. Zkrátka rozhodně ne v centru, na rušném rohu Vinohradské ulice, tam kde se kříží tramvaje, slečny vybírají laky na nehty v Sephoře (ano, já jsem jedna z nich!) a movití pánové předvádí své bouráky na Jiřáku. Dokonce bylo právě bydlení horkým tématem našich domácích rozprav. Ústilo v neshody. Stalo se z něj téma, kterému jsem já sama přikládala velký význam. Téměř vše na něm bylo závislé. Na té terase, na které piju kafíčko, na rozlehlé slunné místnosti, na žlutém ušáku, ve kterém si schoulená do noci čtu. Ach. Tehdy jsem jezdila denně do práce na Praze 4, čas v autě zabíral zhruba onu klasickou pražskou půlhodinku a já prahla po klidu.

Nu, nyní zhruba deset měsíců doma upřímně říkám, že bych neměnila. Tedy teď a tady, na rodičovské, v současném psychickém rozpoložení. Samozřejmě ona teráska na mě kdesi určitě čeká, ale to, co je teď a tady mě zkrátka baví. Moc. To, že měl tedy můj muž pravdu, elegantně přejdu, přeci mu to nepůjdu hned vytroubit 😊.

Začněme tím, že není Žižkov jako Žižkov. Lokalita na Flóře je svým duchem bližší určitě Vinohradům než echt žižkovské např. Husitské ulici. Sama se přiznám, že vyhledávám spíš ta vizuálně půvabnější místa. Věřím, že onen pravý Žižkov má jistě své svérázné kouzlo také, nicméně já ho zatím neprobádala. Mou největší obavou byl klid. A řekněme si to na rovinu, pokud chce někdo klid, myslím opravdu chce, může si ho z velké části vytvořit sám v sobě. Já tedy stále bojuju s komerčními lákadly, ale kdybych byla důslednější, doma v mém prostředí bych se rozhodně dokázala po bouchnutí dveří pohroužit i na rušné Flóře. Vlastně jaképak podmiňování, já si ten klid záměrně tvořím. Ať už ranními asánami, družením s místními floristkami či častými procházkami.

Právě procházky, parky a zelené plochy jsou to, co mě zde nejvíce pálilo. Dříve jsem prahla po opravdovém lese, žádném nóbl městském parku, ale pravé divočině. Pravda, tu tu úplně nemáme, nicméně stačí sednout na tramvaj či metro a do třiceti minut jsme v Krčském lese, u Hostivařské přehrady. Nicméně tím, že jsou procházky mým denním chlebem, osobně doporučuji následující:

Olšanské hřbitovy

Procházka rozsáhlými Olšanskými hřbitovy má své kouzlo ve všechna roční období

Má nejčastější procházková destinace. Pro někoho morbidní strašák, pro mě kouzelné melancholické místo, tři minuty od našeho bytu (doslova). Svou rozlohou přes 50 ha směle předčí i Letenské sady (větší z pražských parků a zahrad už zůstávají pouze obora Hvězda a královská obora Stromovka).

Parukářka

Nabízí netradiční výhled, uvidíte Žižkovský vysílač (nyní už opět s miminky) i Vítkov na místních grilech můžete uspořádat soukromou párty a děti vezmete na jedno ze skvělých, moderních hřišť. Naleznete tam i pravý bunkr a místní občerstvovnu (neočekávejte elegantní kavárnu, ale spíš sympatický výčep, kde Vám natočí pivo či malinovku.

Vítkov

Alej v úvodní části vrchu Vítkov, příchod od Ohrady

Přes Olšanské hřbitovy a Parukářky, přes rušnou křižovatku na Ohradě se dostanete až na vrch Vítkov. Opět nabízí zajímavý výhled na Prahu. Po schodech se odsud dostanete až do Karlína. A ano, své jméno má opravdu po oné známé bitvě na Vítkově z roku 1420.

Riegrovy sady

Mnoho travnatých ploch, dětská hřiště, jedna z nejznámějších pivních zahrádek v Praze. Velmi oblíben zejména cizinci pro půvabný výhled na známou pražskou scenérii. Jakmile se oteplí, buďte si jisti, že nebudete první s dekou na piknik, ať už si sebevíc pospíšíte. Volně přechází v nově zrekonstruovaný park Rajská zahrada. A tam žijí i želvy v jezírky. Najdete všechny?

Havlíčkovy sady

Havlíčkovy sady neboli Grebovka. Má srdcovka, naše svatební místo. Královské Vinohrady, půvabný městský park pouze pět minut od Náměstí míru. Skvělá káva a víno v Kavárně Pavilon či ve Viničním altánu.

Opomenula jsem Vaše oblíbené zelené místo na Praze 3? Napište a dejte tip mně i ostatním. A šup ven, je krásně.

Czech Republic 101 – People

Ahoj čtenáři,

Czech Republic. Little country in Central Europe. Country where 465 thousand foreigners stay from which 260 stay on permanent residence (according to the data of The Czech Statistical Office in 2015). Country being sought by many and from many various reasons – teaching jobs, cheap beer or its central position. Country tremendously rich in history, known for slightly grumpy people, best beer and the prettiest women. Czech Republic has it all.

Living in its capital, working in a multicultural environment, having lived abroad for some time and having the tendency to be honest, believe me that I can tell you loads. This blog will serve as a platform of various insights into the life in the Czech Republic. Please do not take me always seriously, I can be both ironic and honest in my depictions. What I will always try is to provide you with is a realistic picture of what life in the Czech Republic gives you, and I will do so without any assessment.

PEOPLE

Yes, it’s true. Czechs can be incredibly grumpy, cold and reserved. On the other hand, we are honest, upfront and hard-working. Yes again – we tend to drink lot of beer and the phenomenon of slivovice being a regular part of a common weekend has been obvious. Don’t forget though, that despite of its size, the life is rapidly different in the capital and everywhere else.

Also, logically, the age plays a major role too. Generally speaking, the younger generation speaks good English, is quite multicultural and travels a lot. The middle generation (today’s fifty year old ones) work hard, speaks more Russian or German than English and still remembers waiting in the line for oranges during the communist era. The older generations, today’s pensioners (people now usually retire at about 65) usually complain of very low “old man pension”, high price of medicine and impropriate and disrespectful behaviour of the young generation. I mean – same as pretty much everywhere else.

Besides age, it is the location that plays a major role too. It makes a difference whether you live in Prague or in the countryside. I keep saying that if you have only been to Prague, you have not really got to know the Czech Republic. Prague really is a cosmopolitan city with cosmopolitan people and lots of foreigners. It attracts many tourists each year, so the level of services usually meets the expectations there. Due to the statistics, people there are more educated, more well-off and generally with more liberal thinking (which is well-visible from practically every elections’ results). So really do not take Prague people as the only sample which you judge all Czechs according to.

On the other hand, people in the smaller towns are often said to be warmer and kinder. I really don’t like any generalizations and highly suggest you take a leap and travel around the country a little bit. Everyone is different, and everyone seeks something else. As someone can miss the fashionable restaurants, shops open 24/7, good public transport and wonderful cultural opportunities in Prague, others could not bear the speed, the “stress” and crowds of people of the Czech capital. Most foreigners logically reside in Prague as the work opportunities are to be found here – international companies, language schools etc.

How about you? If you consider moving to Prague, do you have a particular place in mind? What were the Czech people you have encountered like?

Na kafe s Werichem

Máte-li chuť na příjemnou procházku v klidnějším a zeleném centru Prahy, okořeněnou poznáním krásně zrekonstruované vily, pár fakty o jednom z českých literárních velikánů a oslazenou kávou a ňákým tím dortíkem, zamiřte do Werichovy vily na Kampě.

Nejbližší zastávkou je Malostranská (trasa zeleného metra A a tramvají č. 22, 15, 20, 23, 2, 18, 12, 41, 1, 8 a 25), hezkou procházkou sem můžete zamířit také po Karlově mostě přes Vltavu, tj. ze Staroměstské. Vila Vás vítá hned zkraje ostrova Kampa. Projdete-li příjemnou zahrádkou a kavárnou, už můžete kupovat lístky, knihy, trika a další nezbytnosti.

Proč zamířit do Werichovy vily?

Pestrý program
- Dle webové stránky samotného objektu se jedná o “otevřenou multikulturní platformu nabízející jak stálé expozice, tak divadelní představení, koncerty, diskuse a kreativní workshopy pro nejširší spektrum návštěvníků.” Program nabízí opravdu rozmanitý – od swingových večerů, cvičení jógy, komentovaných prohlídek, představení pro děti či možnosti teambuildingu pro Vaši firmu až po dokumentární představení a letní kina. Prostory si také můžete pronajmout pro Vaši soukromou párty.

Krásně zrekonstruované prostory
- Vila má bezesporu velké kouzlo. Ať už se ocitnete ve sklepě, který je vkusně a moderně pojat, či v pokojíku pana Wericha, všude na Vás dýchá čistota a elegance.

Stálá expozice
- Jistě. Jdete-li do Werichovy vily, předpokládáte příliv informací o panu Werichovi. Ten také přijde a nejen o něm. Po zaplacení základního vstupného 90 Kč na jednoho dospělého obdržíte plánek vily spolu s tipy co nepřehlédnout. Stálá expozice začíná již ve sklepení. My měli to štěstí, že zde právě probíhalo dětské představení, tudíž jsme měli o kulturní zážitek více :-). V těchto prostorách se seznámíte s historií ostrova a Vaše ratolesti si budou moci vyrobit dokonce i vlastního Golema. Pokračujete-li nahoru, dozvíte se mnohé o významných obyvatelích vily, prohlédnete dobové fotografie Voskovce a Wericha a také se ocitnete v místnosti věnované dalšímu českému velikánu – Vladimíru Holanovi. Ti kreativnější z Vás si mohou zabásnit pomocí magnetických slov. Všichni se pak mohou zaposlouchat do básníkovy Noci s Hamletem. No a vydáte-li se ještě o patro výše, už se ocitáte v bytě pana Wericha, a to se vším všudy. Můžete zde usednout v jeho křesle, poslechnout dobové rádio, zjistit, co měl nejraději k pití, ale také nakouknout do jeho vždy plné spižírny. Jelikož to prý byl pan gurmán s velkým G, dozvíte se i několik jeho oblíbených receptů. V dalších místnostech se dočtete o historii Osvobozeneckého divadla a jeho hrách, také se můžete vyřádit s aplikací, která z Vás udělá klasickou postavu her známého dua (tedy bílá pleť a rudé rty – ano, proč se brát tak vážně, že? 🙂 ).

Trocha toho cukru
- Ano, ten, kdo zavítá do Werichovy vily, jen ztěží odolá všem těm ladně vyskládaným a oku lahodícím dobrotám v If Café, která sídlí v samotné vile. Jedná se o dnes již jednu ze čtyř poboček stylových kaváren, kde si vybere i ten nejnáročnější zákazník – od snídaně přes poobědovou dobrotu až po odpolední kávu s luxusním dezertem. Nejedná se o kavárnu nejlevnější, nicméně skvělý gurmánský i estetický zážitek si jistě odnesete.

Suma sumárum, Werichova vila nabízí milé zázemí v klidnějším centru, příjemný, chuťovým pohárkům i oku lahodící zážitek a interaktivní expozici. Vřele doporučuji.

A co Vy, byli jste už? Jak vila zapůsobila na Vás?