Jestliže patříte mezi ty, kterým se dělá fyzicky nevolno při zhlédnutí filmů z druhé světové války, jestliže je Vám líto trhovce, u kterého právě nestojí žádní zákazníci, pejsků smutně vyjících před supermarketem, zatímco jejich páníčci nakupují, pokud máte migrénu, když se náhodou zrovna ocitnete v mateřské škole obklopeni víc jak tuctem hlasitých dětí, jestliže si všímáte, že žena naproti Vám v tramvaji má elegantně sladěný šátek – ten zemitý tón zelené dokonale ladí s jejíma očima a naopak u Vás nezůstane bez povšimnutí, že ta krásná žena před Vámi ve frontě by byla ještě krásnější, kdyby se lehce ostřihala, čímž by její vlasy nabyly na objemu, a kdyby změnila značku kondicionéru. Případně ho začala používat.
Pokud souhlasně kýváte alespoň na nějaké situace, je docela možné, že jste vysoce senzitivní lidé. Tedy toto označení používá německá autorka Kathrin Sohst. My Češi se mnohdy uchylujeme k netykavkám, citlivkám, příliš vážným osobám a jedincům, se kterými není sranda. Možná se mi to zdá, ale přijde mi, že citlivost se zkrátka dnes nenosí. Poznáváte se?
Celkem náhodně jsem v knihkupectví pořídila knihu Citlivost jako výhoda – jak proměnit svou citlivost v sílu německé autorky Kathrin Sohst. Kniha využívá osobní zkušenosti autorky, autentické příběhy jejích klientů, diagnostický test ale samozřejmě také mnohé další. Toto není v žádném případě odborná recenze knihy, spíše mé zamyšlení po jejím přečtení prolnuté citacemi autorky.
Autorka definuje silné stránky vysoce senzitivních lidí jako např. velmi dobrou schopnost metareflexe, vysoké etické hodnoty, velký smysl pro spravedlnost a pro detail, potřebu harmonie, pečlivost, spolehlivost, jakýsi šestý smysl, velkou touhu po vědění.
„Kde je lidsky chladno, tam přinášíme teplo – HSP jsou lidé, kteří vyvolávají sympatie. A jsme-li o něčem přesvědčeni, pak se zachraň, kdo můžeš! Radostný virus našeho nadšení je vysoce nakažlivý a nikdo se neubrání ani vášni, která z nás vyzařuje.“
Všemi smysly
Vysoce citliví lidé mohou citlivě vnímat všemi smysly. Zde si dovolím uvést vlastní zkušenost, která jde ruku v ruce s teorií autorky.
Sluch – vždy jsem se cítila nesvá, když jsem nebyla ve své bublině „ticha“. V hlučné restauraci, vedle příliš nahlas klábosících dam, na zahrádce kavárny, kde mě rušil shon ulice a nervózně troubící taxikáři. Když jsem pracovala v mateřské škole, často se stávalo, že jsem se domů vracela s migrénou. Pro někoho jen trochu hlučnější děti křičící jeden přes druhého, pro mě chaos a neukotvenost. Také hudba je pro mě velmi důležitá, mám ji silně spjatou s emocemi a ne jedinkrát se mi stalo, že na určitém místě či v konkrétní situaci mi v uších zněla melodie, která tehdy, klidně i před deseti lety, na stejném místě či ve stejné situaci hrála. Velmi dobře si také pamatuju texty písní, i když je neslyším třeba dvacet let.
Zrak – líbí se mi krásné věci a často si všimnu zdánlivých maličkostí – toho, že ubrus ladí s obrázkem na zdi či oční stíny s náušnicemi. Při usínání upřednostním absolutní tmu a když v místnosti občas poblikává polorozbité světlo, šílím a nic jiného neexistuje.
Čich – můj nos je velmi citlivý. Mnohdy více než bych si přála, což si obzvlášť uvědomuji v pražských dopravních prostředcích nebo teď na mateřské dovolené. Na druhou stranu obdobně jako s hudbou, mnohdy mi konkrétní vůně evokuje také krásnou vzpomínku…
Chuť – miluju mexickou a indickou kuchyni – ta barvitá plejáda koření a bylinek, ty úžasné a jedinečné kombinace. Ovšem poměrně často se také stává, že mi nějaká chuťová kombinace či provedení zkrátka nesedne a pak se dějí nehezké věci. Často mívám žaludek na vodě už při pouhém pomyšlení na nehezký chuťový zážitek.
Hmat a cit – taková klimatizace – proudění vzduchu, který není ani dostatečně teplý ani přiměřeně studený, nebo je proudící příliš slabě či trošičku moc silně – mi mnohdy způsobí peklo. Často mi bývá přílišné teplo, nesnesu klasické suché teplo z radiátorů a spím-li v takovém prostředí, je téměř jisté, že se probudím s migrénou.
Šestý smysl – autorka píše o silně vyvinuté intuici, kterou citliví lidé disponují.
Uděláme svět hezčí
Pro vysoce citlivé jedince je téma práce víc než jen džob, do kterého prostě musí chodit, aby měli z čeho žít. Oni touží po hloubce, hledají poslání, kterým zlepší svět. Doslova. Třeba říct, že laťku mají nasazenou velmi vysoko (však jsou mnohdy svými nejpřísnějšími kritiky). V dnešním světě lačném po výkonnosti, soutěživosti, v době, kdy je určitá dávka dravosti a ostrých loktů brána jako nutnost, hledají hůře své místo. O to těžší to mají v open spacových kancelářích, v prostředí ruchu, shonu a při absenci dlouhodobého plánování. Jim dělá dobře struktura, empatie a klidné inspirující prostředí. Také já se přiznávám, že pro mě je právě klid to první, co přijde na mysl, hovoříme-li o potřebách jedince, tedy o mých potřebách. O to větší výzva nastává s příchodem dětí do domácnosti. Děti jsou roztomilé, hravé, veselé, inspirující, ale také vše, co bravurně definuje opak klidu, řádu, samoty a pořádku.
„Napíši hymnus na ticho… Na ticho, které tě chrání, když rozvíjíš myšlenky… Na ticho myšlenek, které si chystají křídla, neboť je špatné, když tvé srdce či duch nedoznají klidu.“ Antoine de Saint-Exupéry, Citadela
Co si odnáším? Autorčina doporučení zahrnují
- převzít odpovědnost sami za sebe a respektovat své potřeby, vytvořit podmínky Vám šité na míru namísto srovnávání se s méně citlivými jedinci
- zredukovat idealismus ve prospěch svých potřeb
- síťování – vytvořte si okruh podobně naladěných lidí
- uvědomit si svou vzpruhu – co mě nabíjí? Pro někoho je to procházka, káva s přáteli, běh, pro jiné meditace.
- vytvořit si své denní rituály – krůček po krůčku tak budete na své citlivosti stavět a vytvoříte z ní přednost
„Jsem v pořádku taková, jaká jsem.“
„Jen ten, kdo zná své slabiny, může být silný.“
Prague Czech Life 